NOVÉ

                                                                       

                                                          

PRASÁTKA PATŘÍ K SILVESTRU JAKO KLOBÁSKY K ČOČCE

Silvestrovská světlice

dotkla se konce měsíce

Zpátky na zem zamířila

chlívek sluncem zapálila

Prasátka se hrnou ven

Silvestr je oslaven


 MATEMATIKA  NĚKDY SEKNE  

Sekera ta tupá není

V blbé ruce počty mění

Sekala špalky do plusu

Jeden prst skončil v mínusu

Poblíž mlsný Azor stál

s pátým prstem počítal  

Až se mu vyvenčí zadnice  

výsledkem bude hovnice


 ČUROKAP

Ve vlaku či v motorestu

pro ženský je čurat z trestu

Na prkýnku vždy to žije

hýří tam zmatlané  bakterie

Autobusem, autem, vlakem 

jedte holky s Čurokapem

Pod rouškou tmy v divadle

lze čurat i v sedadle


BOLAVÝ ZUB NIKDY NESPÍ

Pod bezesnou klenbou úst

jeden zub má vleklý půst

jazyk je jak živý stejk

klepe ho permoník Pidižvejk

Kladívkem mu ruší spánek

dásně žvýká dalamánek


OŽRALEC POJEDL KUŘE NAKONEC

U Dvou Stehen dostal hlad

Kuřecí vyhledal žrádlomat

Vlétl dovnitř bez perutí

okousal tam křídla s chutí

Z kostí stavěl vratký dům

zbytky házel na zem psům


   VOSA NA KOZLU

Kolem stolu práší sucho

vosa sklence líže ucho

Chvíli do něj bzučela

po chvily vzlétla a skočila 

Celým tělem šlape pěnu

kozla pije za odměnu


TEN PES BYL ZLITEJ JAKO ZVÍŘE

U Dvou koček vedle dveří

s kumpány sedím před
večeří

Probíráme současnost

pod stolem kvete zločinnost

Drzý hafan se tam krčí

všechny nohy k tomu mlčí

Mou tašku tam prověřuje

čumák do ní zanořuje

Vídeňské párečky ocenil

blaženě zuby vycenil

Nechal mi housky s hořčicí

Zlil jsem ho plnou sklenicí 


 OMLÁDLÁ KOLENA BABIČEK V PARKU NA PARUKÁŘCE

Za keři čistého jasmínu

oživli lavičky ve stínu

Sjeli se tam babičky

na dlani bonbónů krabičky

Zákaz vjezdu na otvorech

povídali o doktorech

Naočích mlhu bezčasí

v kolenou předpověď počasí

Šli kolem dvě kadeřnice

Hlavy jako dýmovnice

Halili v nich lehkost svou

Natisíckrát stříhanou

Babky chřípí rozevřeli

běhat šanci ucítili

Zmlátili je holema

v trávě jim omládla kolena


      ŠLOHLA ŽIDLI

V předzahrádce Na Štvanici

množí vědma slivovici

Židle se pod ní rozjíždí

trubky vlhnou za hýždí

Rozhlédla se dokola

z posedu i s židlí zmizela


Pobuda v parku

Paragán propadlý do nížin cest

ospalý z postelí laviček měst

V ruce padák igelitky

Další občan bez legitky

Rozsekal parkem procházení

na střepy holého potácení

Tekuté krabice v žaludku

dopadl za boudou na budku


LETADLO NA RANNÍ OBLOZE

Kam takhle časně motýlku?

Zastav se jenom na chvilku

Kreslíš do tváře vysoké jak hora

těkavý život zpěněného tvora

Břitvami křídel holíš den

Dívám se na tě uzemněn



ZAPOMENUTÝ SVAZEK ŘEDKVIČEK

Luna žlutý make up má

chodník je propast  šedivá

lucernou červených pěstiček

zasvítil svazek ředkviček

upoután nití a drceným sklem

vadne pod rozbitým výkladem




KVĚTINY VE VÁZE

Amputované periskopy barev

Jednou a naposled sevřené v paletu

pozvané ke stolu zahýří na oko

Pak tiše skloní hlavy domů


DVACKA NA CHODNÍKU

Inflagranti přistižena

v prachu s vajglem rozvalena

Rychle byla zatčena

V peněžence vězněna

Podle práva odsouzena

Spravedlivě utracena

 

  PADAJÍCÍ DRACI

Koukni  na ty draky

Jak plachtí!

Zuby jim vlají jako korálky na šíji

Dotáhli to ze dřeva vysoko

Až k pustinám ohně


SPLÁCHL JSEM SI ČEPICI DO ZÁCHODU

Tak nakonec jsem tu čepici neztratil

Jenom sklonil hlavu nad porcelánovou dimenzí

Když přitahujw díra nic neunikne

Její podprostor pozře vše

Hučí, víří a polyká jako Charybda

Tam padla moje čepice a já to zmáčkl příliš brzo

Nebyla ztracena

Vplula kdesi daleko do oceánu

Zatímco já půjdu pěšky ,tak ona bude plachtit svobodná a nade vším



TOMU POŠTÁKOVI NĚCO ČOUHÁ Z BRAŠNY

Brouzdá jen tak ulicemi

je pošťákem s ambicemi 

dopisů ho míjí dav

krokem hledá stopy zpráv

neon pošty bliká z dálky

vejde tedy do obálky

dá se lehce do čtení

vlaží v ústech kamení

Svoji hlavu jak by smet

venku zatím chvátá svět

z brašny mizí všechny zprávy

tečou jako mléko z krávy

čouhá z ní už poslední

za chvíly se rozední

neví kam svou hlavu schová

za barem je poštmistrová


      DAV HLAV

Balónky chodí v ulicích

hlavaté i v čepicích

poháněné plyny svými

pod sluníčkem vrhaj stíny

některé jsou naplněné

jiné jenom přeplněné


    O ČEM SNÍ KAPŘI

Ti kapři sádlomasní

když na sádkách se zasní

o tom že plavou v řekách
jiskrných

do krajin moří vzdálených

Tam v hejnech vylétají
hlubinou

a hřbety solí rozkrojenou
hladinou

Šupiny slz jim po nich stékají

Za bílé vousy vln je schovají


   ČÍNSKÁ SERVÍRKA

V Nebeské Vůni na zemi

roznáší misky s nudlemi

lístečky rtů má neměnné

oči jak kapky skloněné

je v proudu tváří studánkou

nad čajem lehkou přeháňkou









 

 

Prst v polévce

Nastalo polední žvýkání

jídla se v talířích prohání

Hospodský porcelán špinavý kvas

V mokřadech myčky je krmení čas

Krmička je zpocená

Plné ruce práce má

Mycí hroch polyká talíře

Párou jí prsty olíže

Gilotina  tlamy stroje

Ukázala kouzlo svoje

Kde se vzalo tu se vzalo

S pěti prstů šest se stalo

Šestý chvilku otálel

Pak se někam skutálel

Masitá mrkvička vařená

v polévce plave ztracená

 Černá ruka v bankomatu

Pohlédl na ruku a zašeptal:

„Je černá jako tma ,že stín by utíkal"

Od rána neměl v žíle vlas

Do ulic vybrat hotovost byl čas


 

U banky potkal pána s kabelou

Za krkem opičku měl nesmělou

Usedl na lavičku a chtěl spát

Zezadu připomínal bankomat


 

Obuškem do hlavy mu zadal pin

Utíkal s hotovostí jako stín

když jeho žíla s vlasem ožila

Do rána černého mu ruka zářila

 


 


 

Kladivo na jitrnice aneb vyhledej a sněz

Do hospody Na Rotundě

vešel Golem v mastný bundě

Na jídelák nekoukal

Sedl,viděl ,objednal


 

 Měli tam dnes jitrnice

spořádal jich víc než více

co nesnědl sebou vzal

zaplatil a zas šel dál


 

Byl to Vegan Likvidátor

Zdravé stravy propagátor

Lid před sádlem ochraňuje 

Jitrnice konzumuje


 


 

     Vánoční stromobraní

Dospělé stromy hýří na náměstích

Stromečky v teple pozorují pohádky

Všechny padlé pro rozlitou lásku

Spirála kolotoče se stáčí do trezorů

Padá stříbrné jehličí letošních vánoc

A někde vysoko uklouzla kometa


 

Rozbité sklenice vína

Jednonozí protinožci žízně

sekerou rovnováhy mávli řízně

Káceli skleněné vinohrady

pijáka víc už nedotknou se brady

 

Na zemi ostře zakřupou

zmáčené včely pod botou

Žihadla rozlitá po hlubinách

Otisky slunce na střepinách

 

Přilepil se mi papírový tácek na sklenku

Tak zase chytil dno až ze dna stolu

když z půllitrem se nakláníme spolu

Ten ožvejaný hastroš dávno propil směnky

Drží se dna jak zlitá rajda peněženky

Až gravitaci přizná s tíhou chmelového klacka

tak pleskne o stůl jako mokrá facka

 

      Světla civilizace

Dokud hoří tváře obrazovek je světlo

dokud se dotýkáme stránek knih je poznání

Až dotkneme se popela tak nenastane absolutno  tmy

protože oči galaxií budou svítit dál

 

V rozjeté knize tramvaje

Nad domy uhánějí hřbety draků v postrojích

Stíhám je natištěný za okny

Neznámé kapitoly mraků nad proudem

Tak nejasné jak cíle cestujících kolem

 

Čtu na stojáka v knize čtenářů všech stanic

Najednou přišel nakladatel pokut

já vytrousil svou jízdenku  tam doma u botníku

Tak jako blbej drak kus slova v botách

 

          Jiskra v oku

To jenom žhavá muška cinkla křídlem

o srdce zvonku v topeništi pohledu 

viděla časohledem oka zahradu

kde kvete sníh i v noci hoření

 

           Vítr v nás

Kdybychom dokázali poškádlit bouřku

až tam nad učesanou střechu našeho hotelu

vysokého jako voda

Snad bychom pak byli svobodní

a pršeli až na dno pevniny

 

 

Někdo mi chodí v nose

Večer když slunce slzy roní

krásně se dříme pod jabloní

hlava je ztichlý dům

uvnitř sen otevřen příběhům

 

Na dveře spánku klepání

V předsíni nosu šimrání

Někdo mě tam provokuje

jak rota v bačkorách pochoduje     

 

Bez zrcadla nikdo z lidí

do nosu si neuvidí

Zrcadlo nenosím do sadu

prsty mu dělají náhradu 

 

Dlouho lovím, uvnitř tápu

když to chytnu tak už chápu

V prstech se kroutí stonožka

Můj nos je vařená ponožka

 

          Noc

Měsíc je bledý Bůh

A jeho plášt je drahou času

Běžíme spolu do rána

A budíme se s vírou nohy postele

Sami dva když svítá

  

  Nefritový Toluen Boy

Haraka hajna baraka roh!

Padal jak tekutej divan bez nohy

Všechno to měl sepsaný na rohu

v jediný barákový hlášce zeleným sprayem

Když to tam chrstal viděl svahilský pahorky 

sjížděl z nich nefritový svahy na lyžích prchavý řeky

kolik měl v čuchometru otvorů tolikrát byl krokodýlem

a tím pomaleji chvátal

  

  Ruka v prázdném mrazáku

Hranatá hlubina šerých pustin

Kde křehká zpřežení vloček

unikají z kráterů ledu

Bosé pak tají haleny pláštěm hladové  ruky

 

Přilepil se mi papírový tácek na půllitr

Tak zase padá dno až na dno stolu

A to se tady nakláníme spolu

trháme zlaté květy ze zahrady

Jsme oba vklady bez náhrady

Ta ožvejaná oplatka už zlila svoje směnky

Drží se dna jak stará rajda peněženky

pak gravitaci použije s tíhou chmelového klacka

A pleskne o stůl ostůl jako mokrá facka

 

 

Noc a den ve starobylé čtvrti

Zlo není na těch sošných budovách

To jenom zrudly reliéfy rohatých

když den si lehá s nocí

A ani dobro není na křížích

To jenom ráno zvedlo zlatou hostii

uprostřed kamenného uzlu domů

Vše mezi dnem a nocí leží uvnitř

Tam za omítkou

 

Číšník v restauraci Pod Oblaky

Nahoře spásají čas rozesmátí beránci

a rozvážně proplouvají šlehačkoví sumci

Očima v mřížích příborů je nevidí

Plave zahloubán do hladiny polévek

Chvátá aby stihnul poločas žvýkání

 

Bouřkou vyvrácený strom

Nad parkem visel zachmuřený papiňák mraků

Náhle puknul ani nezapískal

Ledem kropenatá dračice se divoce opřela do větví

Strom s vyvrácenými letokruhy nikam neodešel ani nezůstal

Jeho slepé kořeny poprvé ohmatali světlo blesku

Obloha zůstala stát na svém místě

Vždyť to co je zakořeněno miliardy let nejde jen tak vyvrátit

Horké léto se tomu jenom zasmálo a setrvalo.

 

Staveniště vedle hospody

Když hospoda zavírá

staveniště otvírá

V noci plné fantazie

míchačka i bagr žije

Pohádkový je to kraj

opileckých princů ráj

Jeden z nich tu očumuje

tíhu žízně odlehčuje

Stříbrný proud zurčí tmou  

jeřáb je drak nad hlavou

Pod ním zmerčil Zlatovlásku

pocítil k ní prudkou lásku

objal její krásu zlatou

byla pro něj lehkou vatou

Nesl jí jak nevěstu

vydal se s ní na cestu

Ta vata však byla skelná

a ta bývá hodně věrná

Měla v sobě tisíc vos

opíchala mu i nos

Za plotem jí zapudil

Celý týden marodil

 

      Mrazivá noc

Amundsen kyne z rybího oka

všude se nehýbou stříbrné kapky

a cesta křupe do kroku

Šupiny kouře vylézají z komínů

ledové mince zalézají pod nehty

Cosi věčného dýchlo na střechy

 

     Proměna

Poslanec pan Pádlo

chtěl vypotit sádlo

Močil v parku po tenisu

chytl klíště do penisu 

Pleška se mu rozvinula

v Lenina jej proměnila