BÁSNĚ

           Prší

Padají chladné provazy

a vážou vše do pohybu

Snad všechny sprchy světa se spikly

Prší v televizi, na ulici , v knihách

Dokonce i v novinách

Kam mám schovat hlavu?

Zkusím záchodovou mísu

Tam snad bude sucho

Ačkoliv jeden nikdy neví

           

          Jiskra v oku

To jenom žhavá muška cinkla křídlem

o srdce zvonku v topeništi pohledu 

viděla časohledem oka zahradu

kde kvete sníh i v noci hoření

 

           Vítr v nás

Kdybychom dokázali poškádlit bouřku

až tam nad učesanou střechu našeho hotelu

vysokého jako voda

Snad bychom pak byli svobodní

a pršeli až na dno pevniny

 

 

Někdo mi chodí v nose

Večer když slunce slzy roní

krásně se dříme pod jabloní

hlava je ztichlý dům

uvnitř sen otevřen příběhům

 

Na dveře spánku klepání

V předsíni nosu šimrání

Někdo mě tam provokuje

jak rota v bačkorách pochoduje     

 

Bez zrcadla nikdo z lidí

do nosu si neuvidí

Zrcadlo nenosím do sadu

prsty mu dělají náhradu 

 

Dlouho lovím, uvnitř tápu

když to chytnu tak už chápu

V prstech se kroutí stonožka

Můj nos je vařená ponožka

 

          Noc

Měsíc je bledý Bůh

A jeho plášt je drahou času

Běžíme spolu do rána

A budíme se s vírou nohy postele

Sami dva když svítá

  

  Nefritový Toluen Boy

Haraka hajna baraka roh!

Padal jak tekutej divan bez nohy

Všechno to měl sepsaný na rohu

v jediný barákový hlášce zeleným sprayem

Když to tam chrstal viděl svahilský pahorky 

sjížděl z nich nefritový svahy na lyžích prchavý řeky

kolik měl v čuchometru otvorů tolikrát byl krokodýlem

a tím pomaleji chvátal

  

  Ruka v prázdném mrazáku

Hranatá hlubina šerých pustin

Kde křehká zpřežení vloček

unikají z kráterů ledu

Bosé pak tají haleny pláštěm hladové  ruky

 

Přilepil se mi papírový tácek na půllitr

Tak zase padá dno až na dno stolu

A to se tady nakláníme spolu

trháme zlaté květy ze zahrady

Jsme oba vklady bez náhrady

Ta ožvejaná oplatka už zlila svoje směnky

Drží se dna jak stará rajda peněženky

pak gravitaci použije s tíhou chmelového klacka

A pleskne o stůl ostůl jako mokrá facka

 

 

Noc a den ve starobylé čtvrti

Zlo není na těch sošných budovách

To jenom zrudly reliéfy rohatých

když den si lehá s nocí

A ani dobro není na křížích

To jenom ráno zvedlo zlatou hostii

uprostřed kamenného uzlu domů

Vše mezi dnem a nocí leží uvnitř

Tam za omítkou

 

Číšník v restauraci Pod Oblaky

Nahoře spásají čas rozesmátí beránci

a rozvážně proplouvají šlehačkoví sumci

Očima v mřížích příborů je nevidí

Plave zahloubán do hladiny polévek

Chvátá aby stihnul poločas žvýkání

 

Bouřkou vyvrácený strom

Nad parkem visel zachmuřený papiňák mraků

Náhle puknul ani nezapískal

Ledem kropenatá dračice se divoce opřela do větví

Strom s vyvrácenými letokruhy nikam neodešel ani nezůstal

Jeho slepé kořeny poprvé ohmatali světlo blesku

Obloha zůstala stát na svém místě

Vždyť to co je zakořeněno miliardy let nejde jen tak vyvrátit

Horké léto se tomu jenom zasmálo a setrvalo.

 

Staveniště vedle hospody

Když hospoda zavírá

staveniště otvírá

V noci plné fantazie

míchačka i bagr žije

Pohádkový je to kraj

opileckých princů ráj

Jeden z nich tu očumuje

tíhu žízně odlehčuje

Stříbrný proud zurčí tmou  

jeřáb je drak nad hlavou

Pod ním zmerčil Zlatovlásku

pocítil k ní prudkou lásku

objal její krásu zlatou

byla pro něj lehkou vatou

Nesl jí jak nevěstu

vydal se s ní na cestu

Ta vata však byla skelná

a ta bývá hodně věrná

Měla v sobě tisíc vos

opíchala mu i nos

Za plotem jí zapudil

Celý týden marodil

 

      Mrazivá noc

Amundsen kyne z rybího oka

všude se nehýbou stříbrné kapky

a cesta křupe do kroku

Šupiny kouře vylézají z komínů

ledové mince zalézají pod nehty

Cosi věčného dýchlo na střechy

 

     Proměna

Poslanec pan Pádlo

chtěl vypotit sádlo

Močil v parku po tenisu

chytl klíště do penisu 

Pleška se mu rozvinula

v Lenina jej proměnila