BÁSNĚ
MÁJ
Ptačí dech zvučil čas k hrám
o včelách zapípal květinám
Dychtivý obláček zastaven
pohlédl k zemi naladěn
Tam kde končí zastávka
couvala na chodník dodávka
Prší
Padají chladné provazy
a vážou vše do pohybu
Snad všechny sprchy světa se spikly
Prší v televizi, na ulici , v knihách
Dokonce i v novinách
Kam mám schovat hlavu?
Zkusím záchodovou mísu
Tam snad bude sucho
Ačkoliv jeden nikdy neví
Jiskra v oku
To jenom žhavá muška cinkla křídlem
o srdce zvonku v topeništi pohledu
viděla časohledem oka zahradu
kde kvete sníh i v noci hoření
Vítr v nás
Kdybychom dokázali poškádlit bouřku
až tam nad učesanou střechu našeho hotelu
vysokého jako voda
Snad bychom pak byli svobodní
a pršeli až na dno pevniny
Někdo mi chodí v nose
Večer když slunce slzy roní
krásně se dříme pod jabloní
hlava je ztichlý dům
uvnitř sen otevřen příběhům
Na dveře spánku klepání
V předsíni nosu šimrání
Někdo mě tam provokuje
jak rota v bačkorách pochoduje
Bez zrcadla nikdo z lidí
do nosu si neuvidí
Zrcadlo nenosím do sadu
prsty mu dělají náhradu
Dlouho lovím, uvnitř tápu
když to chytnu tak už chápu
V prstech se kroutí stonožka
Můj nos je vařená ponožka
Noc
Měsíc je bledý Bůh
A jeho plášt je drahou času
Běžíme spolu do rána
A budíme se s vírou nohy postele
Sami dva když svítá
Nefritový Toluen Boy
Haraka hajna baraka roh!
Padal jak tekutej divan bez nohy
Všechno to měl sepsaný na rohu
v jediný barákový hlášce zeleným sprayem
Když to tam chrstal viděl svahilský pahorky
sjížděl z nich nefritový svahy na lyžích prchavý řeky
kolik měl v čuchometru otvorů tolikrát byl krokodýlem
a tím pomaleji chvátal
Ruka v prázdném mrazáku
Hranatá hlubina šerých pustin
Kde křehká zpřežení vloček
unikají z kráterů ledu
Bosé pak tají haleny pláštěm hladové ruky
Přilepil se mi papírový tácek na půllitr
Tak zase padá dno až na dno stolu
A to se tady nakláníme spolu
trháme zlaté květy ze zahrady
Jsme oba vklady bez náhrady
Ta ožvejaná oplatka už zlila svoje směnky
Drží se dna jak stará rajda peněženky
pak gravitaci použije s tíhou chmelového klacka
A pleskne o stůl ostůl jako mokrá facka
Noc a den ve starobylé čtvrti
Zlo není na těch sošných budovách
To jenom zrudly reliéfy rohatých
když den si lehá s nocí
A ani dobro není na křížích
To jenom ráno zvedlo zlatou hostii
uprostřed kamenného uzlu domů
Vše mezi dnem a nocí leží uvnitř
Tam za omítkou
Číšník v restauraci Pod Oblaky
Nahoře spásají čas rozesmátí beránci
a rozvážně proplouvají šlehačkoví sumci
Očima v mřížích příborů je nevidí
Plave zahloubán do hladiny polévek
Chvátá aby stihnul poločas žvýkání
Bouřkou vyvrácený strom
Nad parkem visel zachmuřený papiňák mraků
Náhle puknul ani nezapískal
Ledem kropenatá dračice se divoce opřela do větví
Strom s vyvrácenými letokruhy nikam neodešel ani nezůstal
Jeho slepé kořeny poprvé ohmatali světlo blesku
Obloha zůstala stát na svém místě
Vždyť to co je zakořeněno miliardy let nejde jen tak vyvrátit
Horké léto se tomu jenom zasmálo a setrvalo.
Staveniště vedle hospody
Když hospoda zavírá
staveniště otvírá
V noci plné fantazie
míchačka i bagr žije
Pohádkový je to kraj
opileckých princů ráj
Jeden z nich tu očumuje
tíhu žízně odlehčuje
Stříbrný proud zurčí tmou
jeřáb je drak nad hlavou
Pod ním zmerčil Zlatovlásku
pocítil k ní prudkou lásku
objal její krásu zlatou
byla pro něj lehkou vatou
Nesl jí jak nevěstu
vydal se s ní na cestu
Ta vata však byla skelná
a ta bývá hodně věrná
Měla v sobě tisíc vos
opíchala mu i nos
Za plotem jí zapudil
Celý týden marodil
Mrazivá noc
Amundsen kyne z rybího oka
všude se nehýbou stříbrné kapky
a cesta křupe do kroku
Šupiny kouře vylézají z komínů
ledové mince zalézají pod nehty
Cosi věčného dýchlo na střechy
Proměna
Poslanec pan Pádlo
chtěl vypotit sádlo
Močil v parku po tenisu
chytl klíště do penisu
Pleška se mu rozvinula
v Lenina jej proměnila